Herbář – aktivita žáky vítaná i zatracovaná

S kolegyní zastáváme názor, že sběr, určování, sušení a lisování bylin umožňuje žákům nejen bezprostřední kontakt s přírodou, ale nese s sebou i další přidanou hodnotu.

Herbář sloužil od středověku k poznávání bylin, především těch léčivých, obsahoval i popis jejich působení na zdraví lidí a zvířat. V současnosti existují různé typy herbářů, od toho tradičního s vylisovanými rostlinami až po moderní fotografický či dokonce videoherbář, v němž jsou chronologicky zachycena vývojová stádia jednoho rostlinného jedince. V naší škole zůstáváme u nejstaršího typu herbáře, a to u sbírky usušených a vylisovaných bylin položených na bílé čtvrtce formátu A4 přichycených úzkým proužkem průhledné izolepy a opatřených etiketou s celým názvem byliny, popisem lokality, kde byla i s kořenem utržena, datem sběru a jménem autora herbáře – toho, kdo bylinu určil (nebo dal na radu někoho jiného, ale nese za správné určení zodpovědnost). Domníváme se, že tato forma herbáře je pro poznávání flóry místní krajiny nejvhodnější. Žáci si bezděčně všímají prostředí, kde bylina roste, učí se rozpoznávat části jejího těla, seznamují se s jejím názvem (mnohdy přitom zjišťují, že řada bylin má i lidové nebo místní pojmenování). Zdokonalují se v trpělivosti, pečlivosti, rozvíjí se jejich systematické myšlení. Tvorba herbáře je totiž praktická činnost, při které se žáci učí přímo v reálném prostředí – v přírodě. Vtisknou si do paměti nejen to, jak rostlinka vypadá, ale při rovnání bylinky si všímají řady detailů, jako jsou tvar a okraje listů, barva a utváření květů, typ stonku, mimoděk vnímají společenstvo okolních rostlin na daném stanovišti. Tvorba herbáře je úkol dlouhodobý, zadáváme ho žákům v září a jeho předložení ke klasifikaci s minimálně pěti položkami požadujeme v prvním červnovém týdnu, na jeho vytvoření tedy mají děti téměř celý školní rok.

Posuďte sami, milí čtenáři, je to skutečně úkol pro žáky tolik zatěžující? Nemyslíme si. Chápeme ale, že tato aktivita není mezi žáky příliš atraktivní a populární. O to více nás potěšilo, že si ji v letošním školním roce vyzkoušeli všichni sedmáci, nikdo se jí cíleně nevyhnul. Některé herbáře dokonce nesou rysy vědecké práce a nemuseli by se za ně stydět ani studenti střední nebo vyšší odborné školy. Jiní žáci pojali úkol velmi tvořivě, originálně vyzdobili desky herbáře, někteří připojili k vybrané rostlině další zajímavé informace. Možná namítnete, že některým žákům tvoří herbář maminka, babička nebo jiný člen rodiny a oni pak přijdou k hotovému bez práce. Ano, to nemůžeme vyloučit. Na druhou stranu takový žák vidí, že rodina vnímá tento úkol jako důležitý, snaží se mu pomoci odevzdat jej v požadované kvalitě, má tudíž smysl se jím zabývat. Není to jen rozmar vyučujících. A když pak takový lenoch čte nebo slyší, jak je oceňována práce jeho zodpovědnějších spolužáků, musí ho to přeci jen trochu zamrzet. O to více by si měl vážit pomoci, kterou mu jeho rodina poskytla. Krátce shrnuto: herbář učí svého tvůrce mnohým dovednostem a za nás dvě má při výuce botaniky své čestné a oprávněné místo.

Mgr. Jana Růžičková a Mgr. Martina Barešová